KAREL	Už je to jedenáct roků, co ke Tkáčovic plotu, drátem váže májíček, Bartoňovic Karlíček. To zas bylo loni keců, že nepůjde na hody, byl bys bez všech troubských tanců, jako ryba bez vody. Když se zkouška rozjede a pak něco schází, domů pro to zajede. Tolik jsme mu drazí. Vodní dýmka, deka, struny, Karel všechno sehnat umí. Přesto není ideální, jízdě namol se nebrání.
Je to pro něj boj, mít včas doma kroj. Do shánění nežene se, Víťa mu to vše donese. Vždycky hodně nasával, všude dlouho zůstával. Letos všechno brzo balí, za svou milou hnedka valí. Mění se nám každým rokem, letos hody hází bokem. Kdoví, jestli za rok pude, možná taky svatba bude. Začalo to všechno loni, všimly jsme si letmě, nenápadní jako sloni, schovali se ve tmě.	MARA
	FILIP	Filípku náš, copak děláš? Se sirkama rád si hraješ, Dej pak pozor, ať nemáš pleš! Ohořelá palice, to je sranda velice. Blbosti si užívá, tanec moc neprožívá. Když si vymění s bráchem na polku svý stárky, čekáme pak se strachem na jejich havárky. Bez Báry on být nemůže nikdy ani hodinu, při stáčení nepomůže, léčí Báře angínu.
Kdokoli si pivo dává, Víťa mu ho ochutnává. Potom však je vidět z něho, že si myslí, že je jeho. Co se však pak událo, když si piv dal nemálo? U Ivety jezdil dvorem, s babiččiným starým kolem. Po tom všem, co zase prožil, hledal, kde by hlavu složil. Nikdo se nepodiví, když nám brzy zšediví. Všechnu práci podskaláků Víťa dělá totiž sám. “Vždyť máš plnou prdel stárků. Proč neřekneš taky nám?!”	VÍŤA
	DOMINIK	Nejedné z nás objeví se snivý úsměv na líčku, s představou, že projíždí se v jeho drahém autíčku. Autobus, čí jít snad pěšky, to je pro něj velmi těžký. Všichni jsou vždy zvědaví, jaké auto představí. Když měl to svý prdítko, slyšet byl hned velice, teď už není však dítko a je klidná ulice. Denči jídlo uvařit, ne a ne se podařit. Vaření mu nic neříká, jídlo koupí od profíka.
Petříček měl nadváhu, potřeboval shodit. Neměl k tomu odvahu, tak se musel vsadit. Discovery, gumídci, na to on má stále čas, pak navštíví lednici a svá kila má tu zas. Teď si právě vymyslel, že by nový auto chtěl. Musí to však kombik být, aby tam moh boty mít. Ve škodovce kvůli místu, dával boty na střechu, srazil s nima pak cyklistu, dělalo to neplechu.	PETR
	DAVID	Davídek moc nenamluví, nic na něho nemáme, i když je tu letos nový, přesto si ho podáme. Když jde s námi do tance, rozmáčkne nás málem, pak je téměř bez šance, protančit s ním sálem. Tělo úzký má jak nitku, do vesty by schoval Jitku. Pak se od ní neodtrhne, každé jiné stárce zdrhne. Když mu nohy nestačí, tak kolečka roztáčí. Na bruslích to dobře zvládá, i když na nich občas padá.
Infekci měl Peťa mít, a tak hody oželit. Zvedly jsme ho z pelechu a teď dělá neplechu. U Ivety zkouška byla, pro Péťu se vydařila. Do bílého oděl se, a pak v trávě válel se. Péťo, Petře, Petříčku, změnil ses nám trošičku. Z těsta na svém bříšku vytvarovals mřížku. Platné to však není nic, když zvedačky nezvládneš. Zatrénuj si trochu víc, třeba nás pak uzvedneš.	PETR
	MICHAL	Na pergole práce mnoho, Michal je vždy včas u toho. Za to si ho ceníme, jindy názor měníme. Předhodovka pro něj není, ohňostrojů víc si cení. Nakonec však dorazil a střízlivost porazil. Nemálo se napije, pak si pokoj poblije. Když netrefí do postele, tak si v poli rád ustele. Ať už Michal o čemkoli má nějaké pochyby, vezme udic ze stodoly a vyrazí na ryby.
Na to, že už tančí roky, malinko si plete kroky. Na stárky se usmívá a na nohy nedívá. Když na Juru přijde pití, bojíme se, že se zřítí. Dá si jeden kalíšek a hned šplhá do výšek. Na zkoušce když objevil se absint v malé lahvičce, Jura trošku opíjel se, špatně bude hlavičce. Když už jsme pak všichni zvadlí a sedíme na Kaťáku, Jura šplhá po zábradlí a padá do odpaďáku.	JURA
	ALEŠ	Básničky se hrozně bojí, a tak dělá svatouška. Jenže holky, když se spojí zjistí vše na Alouška. Tancování nemá v krvi, je to furt jak napoprvý. K lidovkám on nemá blízko, na stáčení chtěl by disko. Zkouška jedna, druhá, třetí, až na čtvrtou Aleš letí. Takže jeho snažení na nule je vážení. A když už měl namále, zbýval týden do hodů, tančil dlouho po sále, teď je to na pohodu.
Ruda nám teď něco tají, někteří z nás ho však znají. Už je k tomu jenom krok, co plánuje příští rok. Svatba bude veliká, Ruda těžce polyká. Taky už se těšíme, až se zase najíme. Plánuje i stěhování, třeba v Troubsku domek shání. Zkušenost s ním dobrou máme, ruku v oheň za něj dáme. Taky máme hody starý, hodí se nám všechny páry. Tak tróbčáci neváhejte a domek mu levně dejte.	RUDA
	TOMÁŠ	Pod pantoflem je tak trošku Katka prstem zakývá, místo na hodovou zkoušku za ní radši jezdívá. A když večer na stáčení víno proudem teče, přítelkyně víc si cení, na kámoše peče. Na tanec on od přírody, vždycky ale dobrý byl, tak si může užít hody, zvedačky se doučil. Po zvedáčkách stěžuje si, že ho záda bolí, i ty tróbský štíhlý holky, dost rychle ho skolí.
Jednou ho tak napadlo, že bude hrát divadlo. Dělá taky kulisáka, za kulisy holky láká. Huba, ta mu pořád jede, myslí, že tím každou svede. Pak do sloupů naráží, když na holky doráží. Podprdy jdou na dračku, vždy když dělá zvedačku. Když nás navrch táhne, pokaždé si šáhne. Přesto ze všech nováčků nejlépe on tančí, rád si dá pár panáčků, zkoušky pozdě končí.	MARTIN
	TOMAŠ	Zprvu nechtěl jiti s námi, jeho dívka ho pryč mámí. Přemlouvat se nechal, pak do Troubska spěchal. Je s ním někdy celkem sranda, říkáme mu Kung fu Panda. Karate se učí, holky potom mučí. My se ale nedáme, jednou mu to nandáme. Teď tu na nás hází očka, snad se chytne ňáká kočka. Svou stárku si rozmazluje, ledňáčky jí furt kupuje. Tak už je to jasný, vztah by to byl krásný.
Druhým stárkem jde na hody Zdenda letos tancovat, tanec má prý od přírody, umí se vytahovat. Zdenku, Zdenku, je to venku. My už na tě všechno víme a všem to teď prozradíme. Holky asi ostrouhají, kluci u něj přednost mají. Na zkoušce se velice, třeli s Pájjem o líce. Možná to byl jenom zvyk, že došlo i na jazyk. Byla to však jenom sázka, Zdenda pořád holky laská.	ZDENÁL
	PÁJJA	O Slávce nám tvrdil, že je holka líná. Ona ale, Pavlíku, je úplně jiná. Zato ty znáš skvěle lenost, pohovka má před vším přednost. Stejně jsme však slyšely, že jsi trochu zhubnul, nejspíš ale v posteli, každý z nás by zrudnul. Pájja totiž nezdá se, touze často poddá se. Jak jsme řekly před chvílí u Zdenála v básničce, dost si spolu užili u Ivči na lavičce.
Přednost u něj už asi má jen zlatavý mok, dávno už ho nedojímá ten polkový krok. K Brnu nemá kladný cit, jenom v Troubsku chtěl by žít. Šalinou moc necestuje, jen traktor ho vyrajcuje. O traktoru vždycky snil, že si sám vše pooře, dávný sen se vyplnil, traktor stojí na dvoře. Měl by místo orání procvičovat juchání. Při juchání vždycky štěká A všechny psy ve vsi leká.	KUBA