Původ tohoto obřadu není zcela objasněn. Dle mínění většiny národopisců jde zřejmě o pozůstatek jakéhosi veřejného soudu z předkřesťanské doby. Mladý chlapec byl zvolen za krále s právem rozsoudit obyvatelstvo osady ve sporných záležitostech.
V novější době však tento obřad dostal žertovný ráz. Na Svatodušní pondělí chlapec vystrojený za krále projížděl se svou družinou po vesnici na opentlených koních. Šerha, nebo-li vyvolávač, jel v čele průvodu a vykřikoval o děvčatech, hospodářích i o vesnických osobnostech různé zprávy, někdy lichotivé, mnohdy to však bylo veřejné pokárání. Jednotlivé vesnice pak mezi sebou soutěžily o nejlepší jízdu králů a tak docházelo k zajmutí krále cizí družinou. Od toho se tento obřad nazývá také “Honění krále”.
Jízda králů (též „Honění krále“) v Troubsku zanikla v 1. polovině 80. let 19. století a byla obnovena 22. 5. 1893 mj. starostou Janem Sojkou. Od roku 1894 má na její podobu vliv národopisné hnutí spojené s přípravami Národopisné výstavy českoslovanské (sbírali a pro předvádění publiku upravovali Lucie Bakešová z Ořechoviček a učitel v Troubsku Konstantin Sojka). V první dekádě 20. století nastal úpadek, následně v roce 1911 byla založena tělovýchovná jednota, která uspořádala jízdu v rámci slavností přinejmenším o svatodušních pondělcích 1911, 1912, 1924, 1928-1931, 1933, 1938, 1944, 1946, 1948, 1949 a 1951. Plánovala ji také v letech 1919, 1920 a 1923, ale před rokem 1939 k řadě ročníků chybí doklady. Kvůli zákonům rušícím svátek ve svatodušní pondělí v roce 1947 a od roku 1952 byla jízda přesunuta na svatodušní neděli. Výjimečně (např. kvůli automobilovým závodům 1975, z neznámého důvodu 1979) se jízda jela s týdenním posunem. V letech 1950 (politické důvody) a 1970 (spálová karanténa) se jízda neuskutečnila. Od roku 1981 převzal pořádání od tělovýchovné jednoty Národopisný soubor Podskalák.
V současné době (2022) je jízda prezentována v rámci Svatodušních slavností na Letnice a není tak velkolepá jako výše zmíněné, alespoň co se týče počtu jezdců a zdobení koní. Jízda se schází v neděli odpoledne u hospody kde se nazdobí koně a následně vyráží na konec obce, aby se zúčastnila průvodu krojovaných. Jízda jede na konci průvodu a v jejím čele je vyvolávač zvaný „šerha“, následovaný králem a družinou. Šerha má pro Troubsko netypickou červenou vestu, bílé kalhoty, šavli a během průvodu pokřikem děvčatům oznamuje, že jízda je zde („Haló, vy tróbská děvčátka sháňéte kačátka, váš pan král jede, ať vám je nezajede.“) a vyzývá hudbu ke hraní („Haló vy páni muzikanti, zahréte hezky vesele, ať se panu králi a jeho družině čest a sláva děje.“). Za šerhou jede se zbytkem jízdy král, ideálně na bílém koni. Na hlavě má umělým kvítím zdobenou korunu, na sobě bílou červeně vyšitou košili a dlouhou sukni. Růže v ústech chybí, text Lucie Bakešové se zmínkou o ní do Troubska lokalizovala Zdenka Jelínková, o Troubsko však v textu s největší pravděpodobností nešlo[16]. Je ovšem dáno, že král by neměl promlouvat. Zbytek jízdy má na sobě aktuální troubský kroj, ideálně s bílými kalhotami. Jakmile dorazí průvod k místu konání odpolední zábavy, proběhnou různá představení (kola, besedy, královničky, stínání berana, tance dětí…), která jsou zakončena nástupem jízdy před taneční parket. Šerha pak s kloboukem na šavli přednese tradiční text („Máme krále chudobnýho, ale poctivýho…“), který se používá v různých obměnách, po něm následuje případně veršované vyvolávání na dění během hodových příprav a obecní, či spolkové záležitosti. Následuje vyvolávání na všechna krojovaná děvčata, která se zúčastnila hodů („Poslóchéte horní, dolní, domácí a přespolní, co vám budu povídati o … vypravovati.“). Básničky skládají na dívky sami jejich tanečníci, nikoliv šerha, který po každé básničce vyzve muziku k fanfáře („Muziko vesele!“). Poté se jízda slovy šerhy loučí a muzika začíná odpolední zábavu.
